Jak Kateřina proměnila obyčejnou vesnici v živou galerii spolupráce.
Kateřina Šedá celý život překvapuje a občas i šokuje. Ne však tím, že by nalepila banán na zeď galerie, ale způsobem, jakým realizuje své projekty. A hlavně proč je realizuje. Převrací totiž naruby vše, co považujeme za normální. Její motivací přitom není prvoplánová provokace, ale propojování lidí a dosažení dlouhodobé pozitivní změny.
„Já lidi spojuju na základě věcí, které rozdělují. Stejně jako třeba plot, skrz kterej jsem spojila sousedy. Hledám pojítko a myslím, že dokážu spojit lidi, který by se normálně vůbec nepotkali,” vysvětluje Kateřina.
Jako studentka výtvarné školy cítila kolem sebe narůstající ticho a pozorovala odcizení mezi lidmi. Proto si sama potřebovala ověřit, jestli ještě dokáže dostatečně cítit. A tak začala přespávat na hřbitově. Každou noc na jiném hrobě. Nezamýšlela to jako provokaci, byl to pro ni způsob, jak zůstat v kontaktu se sebou i s okolím.
Tehdy, paradoxně v tichu nočního hřbitova si uvědomila, že ji nezajímají objekty, ale vztahy. A že umění, kterému hodlala zasvětit svůj život, může otvírat prostor pro setkání mezi lidmi.
