Marie Curie byla tak pasivní, že objevila radioaktivitu. 

Rosa Parks byla tak pasivní, že odmítla uvolnit místo v autobuse a stala se ikonou boje za občanská práva. 

Malála Júsufzaj byla tak pasivní, že se ve svých 11 letech postavila proti Talibanu a bojovala za vzdělání dívek, i když ji málem zavraždili. 

“Ženy jsou přirozeně pasivní” je jako říkat “lvi jsou vegetariáni”. Zní to hezky, ale realita je úplně jiná. 

Pohádky versus realita 

My lidé milujeme příběhy. Zvlášť ty, které nám zjednodušují svět. 

Po staletí se vyprávějí příběhy o odvážných mužích a krásných ženách (výjimkou jsou moudré stařeny). 

Když hrdina vyráží na cestu, žena čeká doma. Když muž dobývá svět, žena ho tiše podporuje. Když muž vládne rozlehlé říši, jeho žena mu dělá ozdobu na trůnu. 

Když v historii hledáme klíčové okamžiky, často se automaticky díváme na muže. Ne proto, že by tam ženy nebyly, ale protože nám všechny ty příběhy říkaly, že tam pro ženy není místo. 

Od antických mýtů po Hollywood, většina příběhů sleduje stále stejný vzorec. 

James Bond zachraňuje svět, zatímco Bond girl je krásná, ale nahraditelná. 

Indiana Jones objevuje poklady, zatímco ženské postavy mu dělají doprovod.